Patrik Trska & Lukáš Hlavín
Hospodnos • Hospodnos • Hospodnos • Hospodnos •
Hospoda je pro Hrabala na jedné straně velký
společenský happening, na straně druhé i příliš
hlučnou samotou. S oběma „stavy“ se dokážu
ztotožnit. K návrhům jednoduchých tvarů
a dalších výrazových prostředků jako je
barva hlíny a glazura jsem přistupoval
v tomto duchu Hrabalova idealismu a pojetí
hospodské kultury.
Ty jsi v ateliéru keramiky na stáži z animace, jaké pro tebe bylo sblížení se s hrnčířským kruhem a keramikou obecně? A proč vůbec keramika?
Byla to exploze! S keramikou jsem neměl předchozí zkušenost a stejně tak s hrnčířským kruhem. Haptické propojení s hlínou, která se hodiny a hodiny točí na kruhu, ve mně vyvolává stavy blízké jakési kontemplaci. Navíc, někdy se povede, že předmět, který vytočím, může plnit nějaký užitek, a to je skvělý pocit.
Mé mámě, když mě čekala, se strašně líbil film Ghost (Duch) a tak ji napadlo, že mě pojmenuje po představiteli hlavního hrdiny. Ve filmu je jedna kultovní scéna, podle které tedy zpětně usuzuji, že mé setkání s keramikou bylo přímo nevyhnutelné!
Co tě vedlo k tomu zaměřit se právě na hospodskou kulturu?
V rámci klauzurního zadání Nos na stůl!, které bylo zaměřené na kulturu stolování jsem postupně došel k pro mě nejpříjemnější formě stolování, která má určitá pravidla. Ta pro mě však vůbec nejsou jakkoliv svazující. Současně nejsem příznivcem franšízových hospod a restaurací, které se snaží kulturně navazovat na „českou hospodskou tradici“ a jako častý uživatel jsem tedy cítil přímo povinnost se k hospodské kultuře stolování vyjádřit!
